Copy
View this email in your browser

Ahoj! 


V jistém ohledu pro mě nastaly velmi příznivé časy. Vedle všech karanténních nepříjemností se totiž začínají vracet i státnické projevy. Slyším plamenné výzvy k národu a cítím se jako v devatenáctém století. Působí to majestátně, lidé jsou vybízeni k pospolitosti a projevování svých nejlepších kvalit. 

S pravdou ven: rád bych taky psal takové projevy. Mluvím příliš rychle, takže přednes musím nechat na druhé. To ale nevadí: možnost využít veškerý ten nahromaděný patos a adresovat širokou veřejnost lze i textem. Tedy jen ať aplauduje celý Kongres a ať je to vestoje! 

Nemusím přitom být politik. Stačí vést vlivný newsletter a rázem je takový proslov potřeba. Zbývá jediný problém, jenž mě od takových úmyslů zrazuje. V nynější situaci nevím, co bych měl sdělovat. Ano: jde-li o karanténu, nemám nic na srdci. 

Jde nejspíš o to, že jsem viděl už příliš mnoho grafů predikujících vývoj pandemie. Štosy návodů, jak přežít odloučení a do jaké virtuální galerie zajít. Bylo jich tolik, že bych na jejich základě mohl doporučit, ať napíšete přátelům, které dlouho opomíjíte. Nebo alespoň pár vět do šuplíku. A koukejte cvičit, otužovat se nebo naopak nedělat nic a vzdorovat tak imperativům produktivity z dřívějších časů.  

Když ale zůstanu upřímný, mohu nabídnout jediné: náš pravidelný výčet toho, co napsali a natočili ti nejbystřejší lidé na internetu. Pandemie se to týká i netýká. Spolehlivějším rozlišujícím znakem tak je, že se nás tento obsah různými způsoby hluboce dotkl. Nepochybuju, že v něm najdete potěchu i vy. 

 

Příjemné čtení! 
 



TEXT

 

Tři veteráni jsou obraz nezhojitelné bolesti. Jejich popěvky raději nechme spát | npyrin, Vágus.cz


Něco se stane, lidi o tom mluví a vtipkují, pak ale přijde někdo, kdo to celé vyloží úplně jinak. Když se to povede, není mnoho lepších žánrů. Autorům blogu Vágus, který obyčejně referuje o nádražních restauracích, se to vydařilo v případě analýzy písně Není nutno a filmu Tři veteráni.

 

Networked Up | Evan Malgrem, The Baffler

Pod hashtagem #vanlife se na Instagramu skrývají tisíce fotek mladých lidí, kteří plni beatnické nezávislosti žijí v karavanech a dodávkách své (esteticky dechberoucí) životy. Evan Malgrem strávil také rok na cestách. Výsledkem je posmutnělé zamyšlení nad životem, který je stále více strukturovaný několika málo sociálními sítěmi. Vsazením do kulis road-movie tenhle kousek o stále větší propojenosti – a zároveň osamělosti – kupodivu funguje.

„You don’t need to remember the name of a coffee shop when you can look it up later, and you don’t have to pay attention to street names if you have Google Maps. Fleeting oddities were fodder for disappearing Instagram stories, and Tinder was my most reliable source of one-on-one conversations. As I circled the country, the U.S. Interstate Highway System started to feel like an extension of the internet—a diffuse, instantaneously interconnected collection of cataloged information systems, manifest in the material world.“

 

You Won't Believe My Morning | Tim Urban, Wait But Why


Ve stejný den jsem se dostal k dvěma článkům, říkajícím podobnou věc: současná pandemie je především výzvou a důležitou průpravou pro další úkoly, které čekají lidstvo. Komické je, jak odlišně k tomu oba texty přistupují.

Tim Urban se zachoval jako člověk, který sedí v hospodě ve velkém kruhu posluchačů – a který svým poutavým vyprávěním plným podobenství připoutal pozornost každého, kdo nešel na cigaretu nebo na záchod. O něco dříve říkal to samé i Stanislav Biler. Namísto pečlivě budovaného narativu se ale postavil na stůl, kopl do půllitru a své poselství přednesl nádherně od plic. Vyberte si, co vám vyhovuje více.

„Každý náhle chápe, že nelze jen tak stát a čekat, až nás epidemie převálcuje. Není o tom nutné diskutovat, svolávat konference, požadovat další a další studie, pořádat diskusní pořady v konceptu pro a proti: vědec vs. blázen hájící svůj náhodný názor.“

 

Esej Petra Fischera: Koronavirus a naše naivita | Petr Fischer, SALON

Tohle bude oblíbený žánr budoucích týdnů - jak bude vypadat státní zřízení po koronaviru. Čeká nás spíše „radikální sociální darwinismus“, nebo „globální komunismus“? Nevíme. Petra Fischera ostatně více zajímá, „jak dlouho lze zůstávat ve stadiu hibernace, aniž bychom zadusili celou společnost“. Na podobnou notu i Michal Kašpárek na Finmagu:

„Dřív nebo později se ale dočkáme rozhodování, v jak svobodné, solidární, soudržné a otevřené společnosti bude žít ta absolutní většina z nás, která Covid-19 nepodlehne. Rozhodování, které nesmí zůstat na profesorovi epidemiologie v čele krizového štábu ani na tvůrcích sebesofistikovanějších modelů a mobilních aplikací.“

 

Inside America’s First Weed Restaurant, Where You’ll Be Paranoid for No Reason | Dave Holmes, Esquire


My samozřejmě doufáme, že až to celé skončí, lidi vylezou ze svých domovů rozumní, tolerantní, kreativní. A vzniknou restaurace, ve kterých se nebude jídlo párovat pouze s nápojem, ale také konopím. Tvrdím už dlouho, že tenhle koncept vyloženě leží na zemi – teď konečně čtu o praxi.

 

Nepřechvalme Českou televizi. Roli, kterou by měla hrát, se teprve blíží | Jan Motal, Deník Referendum


Česká televize trhá rekordy ve sledovanosti, pochvaly na UčíTelku i na kanál pro seniory se valí ze všech stran, dokonce i Andrej Babiš zmínil ve svém projevu veřejnoprávní média! To je super, říká v zásadě Jan Motal, aby dodal několik ale. Ta jsou vždy důležitá.

Je na pováženou, že se Česká televize chlubí dočasným programem bez ambicí, který recykluje tisíckrát viděné, uspává vzpomínkami na dobu, jež se nikdy nevrátí, a nenabízí nic, co by mohlo přispět k tomu, aby stáří bylo plnohodnotným obdobím života — zvláště v době krize.


Českému knižnímu trhu chybí hotovost. Co se stalo, nemá obdoby, říká šéf Arga | Daniel Konrád, Aktuálně

Kdo rekordy neláme, to jsou nakladatelství. Celý knižní průmysl čeká hodně tuhý boj přežití, jak dokládá sympaticky vyzdrojovaný článek Daniela Konráda. Koho téma zajímá, nechť pokračuje na text předsedy Asociace spisovatelů Ondřeje Lipára. A kdo si chce pořídit nějaké to čtení, ideálně od malých nakladatelů, pěkný soupis možností připravil festival Knihex.
 

O zázraku a záhadě na zahradě Karla Čapka | Erik Tabery, Respekt

Velmi dlouhý a velmi konejšivý rozhovor se Ondřejem Fousem, zahradníkem, který se stará o zahradu Karla Čapka. Rozhovor je proložený citacemi Čapka o zahradničení a je to velká krása.

„Co mne se týče, mám práce a starosti skutečně nad hlavu; ovšem nikoli s literaturou, nýbrž se semínky. Máčet denně nějakých 50 zasetých květináčů ve vlažné vodě, to, panečku, zabere něco času; mimoto dělat přepich (s měkkým i, prosím, neboť to znamená v zahradnické řeči přepichování čili pikírování semenáčků), koukat chvíli na každý klíček a ještě delší chvíli na každý květináč, který dosud nevyklíčil, míchat půdu, nosit květináče z půdy do kuchyně na kamna, odtamtud do oken na východní slunce a pak zase na západní slunce a topit jim v koupelně a hřát je v dlaních nebo na prsou – na to všecko ani nestačí den. Skutečně nepíšu nic a nedělám nic jiného než toto božské řemeslo pěstitelské. Mýlíte se, volala-li jste mne marně v redakci, nezdrželo mne žádné dostaveníčko, nýbrž patrně kaktusy. Vrhl jsem se totiž na kaktusy a ještě náruživěji na jiné sukulenty.“

 

We’re not Beauvoirians, but… | Eve Gianoncelli, Eurozine


Ve Francii se rýsuje zvláštní žánr - mladé konzervativní filozofky se v knížkách i novinových sloupcích vypořádávají s patronkou feminismu 20. století Simone de Beauvoir. Její dílo stejným dílem zatracují i velebí. Jak dokáží zároveň oceňovat její naprosto zásadní vliv na nezávislé myšlení a vzápětí jej rozcupovat za popírání ženské subjektivity, popisuje Eve Gianoncelli.
 

Fiona Apple’s Art of Radical Sensitivity | Emily Nussbaum, The New Yorker


New Yorker vydal superdlouhý piece o superupřímné americké hudebnici Fioně Apple, která dokončuje své nové album Fetch the Bolt Cutters. Co se od téhle ženy můžeme v časech karantény naučit? Apple kašle na časovost, která byla většině z nás až do rozpuku pandemie nejspíš vlastní. Desky vydává s čím dál většími pauzami (na tuhle se čekalo osm let), online světu se ukáže jen jednou za uherský rok, tomu skutečnému ještě míň. Před několika lety totiž přestala téměř opouštět dům. „Apple je důkazem toho, že i mezi čtyřmi stěnami můžete najít opravdu zajímavé věci,” píše se v článku nadepsaném Umění radikální citlivosti. Čekání na novinku doporučujeme zkrátit poslechem fenomenálního posledního alba s velmi dlouhým názvem. Tip sepsala Aneta Martínková, další hudebnice, která má ráda dlouhé názvy.
 

Jednat srdečně a rozumně, a tím zachránit životy lidí (Angela Merkel)


Deník Referendum zveřejnil překlad projevu německé kancléřky Angely Merkel. Za 14 let v úřadu promluvila přes televizi k Němcům vůbec poprvé. Kdo projev napsal, má vystudovanou vysokou školu projevů. Pokud jste četli úvod této Přílohy, tak rozumíte, proč se nám toto líbí.
 

JÍDLO

 

Co vařit, když nevaříte | Jana Florentýna Zatloukalová, Kuchařka pro dceru


Protože se akutně zvýšila nutnost domácího vaření, máme tu po čase zase jeden blog s recepty. Vzhledem k situaci jsme vybrali jeden z nejedukativnějších. Sepisuje ho autorka několik knih Jana Florentýna Zatloukalová, která má nadprůměrnou schopnost vysvětlovat postupy, jež ostatní blogy mylně považují za obecně sdílenou znalost. Autorka do časů karantény sepsala možnosti týdenního jídelníčku i s tipy na chytrý nákup nebo sborníček receptů „co vařit, když nevaříte“.
 

AUDIO

 

Karlín – Paměť města | Nikola Krutilová

Projekt mapující historii pražských čtvrtí Paměť města se dočkal podařeného webu. Za pozornost stojí třeba rozhovory jako je ten se sociologem Filipem Lachmannem. Ještě lepší jsou ale reportáže, dnes taky známé jako podcasty, které běží na Českém rozhlasu Dvojce. 

Ujít si nenechte především podařenou epizodu o výspě pražské gentrifikace – Karlínu. Nikola Krutilová se nezaměřila jen na bujení developerských projektů: poeticky jsou naopak zachyceny osmdesátá léta i roky po revoluci. Výborně ukecaní pamětníci se vrací k ambivalentnímu romsko-českému soužití i legendární paluši U Fandy.

A když už jsme v Karlíně: ve chvíli, kdy budete moci, pospíchejte do tamější galerie VI PER. Eliška Málková a Lynda Zein připravily komorní, informacemi ale překypující výstavu o potápění tamějších činžáků nejen stoupající Vltavou, především ale rostoucími nájmy. Poslední možností, jak spatřit již mrtvý, černý Karlín je tento tříminutový teleport

To je pro dnešek vše. Dík, že jste vytrvali až sem, to nás obzvlášť těší! 

S láskou Ondřej a Jakub. 


 

Čtete někdo tyto patičky? Naše corny–fočusové žerty? Pokud ano, nepište nám o tom. Pište nám něco jiného. Chceme dál žít v blažené nevědomosti, že vás zajímá Poborského mullet. Díky! <3 

Our mailing address is:
Popovrchu
U Poutníka
Brno 602 00
Czech Republic

Odhlásit se lze tu: unsubscribe from this list.






This email was sent to <<další články mně pošlete sem:>>
why did I get this?    unsubscribe from this list    update subscription preferences
Popovrchu · U Poutníka · Brno 602 00 · Czech Republic

Email Marketing Powered by Mailchimp