Copy
View this email in your browser

Ahoj,


snad se máte víceméně dobře. Já ok, akorát nemám fotku ani žádný sloupek. Pro Médiář jsem teda napsal o fenoménu absurdních afirmací, pro jejichž zhodnocení se půjčuju i krásný citát o mladých lidech od filmové kritičky Mirky Spáčilové, necítím však, že by to tady mělo dnes být. 

Raději dám rovnou úryvek, který doprovodím obrázky. A taky mám novinku: konečně zapojíme novou rubriku, kde se ptáme šikovných a bystrých lidí, co dělají rádi na internetu. Rovnou máme pořádný úlovek! 

Teď ale úryvek, který mám z eseje z roku 1973 od Johna Bergera, veskrze fascinujícího spisovatele a uměleckého kritika. Esej vyšla v jeho knize O pohledu, kterou vydalo Fra. Beger v ní píše o Isenheimském oltáři, mně do té doby neznámém, ale podle Wikipedie světově význačném díle "německého renesančního malíře a představitele pozdně gotického expresívního spiritualismu" Matthiase Grünewalda. Oltář vytvořený mezi lety 1513 až 1515 má dvojitá křídla, která při různém otevření ukazují tři různé obrazy. "Smyslem oltáře bylo napomoci trpícím, aby se smířili se se svou bolestí," píše Berger. Tady je oltář a jednotlivé obrazy:

 
Berger píše o lásce a milované osobě, o empatii k anatomii bolesti a taky o světle a jeho proměnách. Do Colmaru k oltáři se totiž vydal dvakrát, v roce 1963 a v roce 1973, a světlo pokaždé vnímal rozdílně. V první řadě ale shrnu, co pro něj světlo znamená. 

"Ačkoliv se nám moralisté snaží namluvit opak, světlo není trvalý přímý opak tmy. Světlo blikotá z temnot," píše Berger a o něco dál pokračuje: "Na hmotné modifikace svitu reagujeme navzájem odlišnými, avšak nekonečně malými změnami ducha: nahoru a dolů, k naději a strachu". Chce tím říct hlavně následující: "Naděje přitahuje a září jako bod, kterému chceme být nablízku a ze kterého chceme vycházet. Pochybnost nemá žádný střed a je všudypřítomná. Odtud síla i křehkost Grünewaldova světla.".  

A teď už konečně závěrečná pasáž Bergerova textu o oltáři, ve kterém v posledku jedinečně zachycuje své i světové rozpoložení před a po roce 1968:

"Obě mé návštěvy Colmaru se uskutečnily v zimě a město bylo pokaždé v sevření podobného chladu, mrazu, který přichází z rovin a nese s sebou vzpomínku na hladovění. Byl jsem v témže městě a za podobných vnějších podmínek, ale viděl jsem odlišné. Je běžně známo, že s tím, jak umělecké dílo přetrvává, se mění jeho smysl. Obvykle se ale tohoto konstatování užívá k rozlišení mezi „nimi" (v minulosti) a „námi" (dnes). Převažuje tendence líčit je a jejich reakce na umělecká díla jako historicky podmíněná a zároveň nám přisuzovat nadhled získaný pozorováním z vrcholku historie. Pak se zdá, že dochované umělecké dílo potvrzuje naši nadřazenost: důvodem, proč se mělo zachovat, jsme my sami.

Ale to je klam. Z historie nemůže nikdo vystoupit. Když jsem viděl Grünewalda poprvé, chtěl jsem tu věc historicky situovat - ve vztahu ke středověkému náboženství, moru, medicíně, lazaretu. Podruhé jsem byl donucen situovat v dějinách sám sebe.

V době revolučních nadějí jsem viděl umělecké dílo, které se zachovalo na doklad zoufalství pociťovaného v minulosti. V době, kterou nezbývalo než přetrpět, jsem viděl, jak totéž dílo jak zázrakem poskytuje úzkou stezku skrze zoufalství."

 
 

Vybíráme z internetu


✨V Brémách mají ulici Böttcherstrasse která ilustruje bujení německé kultury po první světové válce. Vratislav Maňák popsal, jak se na jejích sto osmi metrech potkávalo hledání germánského původu v šílených mýtech, progresivním umění i byznys s bezkofeinovou kávou.

✨Na Bandcampu, globální hudební platformě, vyšel moc hezký přehled pražské experimentální scény. Stačí pouze klikat a poslouchat.

Projekt Zuzany Válkové Small Talk, který tkví v těžení toho nejzajímavějšího z akademické produkce pražské fildy, krásně šlape. Dalším důkazem je rozhovor s Janem Chromým – představuje podivuhodný svět psycholingivistického výzkumu.

✨Obzvlášť velké uznání mám k žurnalistice, která dokáže předkládat témata z přírodních věd. Příkladem je článek Brada Bolmana, který popsal, proč jsou lamy a velbloudi poslední dobou v popředí zájmu biotechnologie. To, že se do příběhu vrací i etika, trh a další, je příjemným bonusem. 

✨V Salonu Práva vyšel závěrečný, pátý díl série Jana M. Hellera o čekání na novodobý velký český román. Heller v ní prochází všechno důležité napsané mezi lety 2016 a 2020. Snad zmiňuje až příliš knih, namísto aby některé probral podrobněji, práce je to ale nepochybně záslužná. I protože se Heller neorientuje pouze v literatuře samotné, ale i ve světovém dění.

✨Newsletter Terry Nguyen, jinak redaktorky Voxu, ukrývá samé poklady. Třeba poslední článek o problému s digitálními detoxy a nemožnosti odhlášení

✨S investigativními články je ta potíž, že je navzdory vší vložené práci a společenské prospěšnosti nebývá zábavné číst. Jediným z řešení se zdá být přibrat k pátrání Brit Jensen. To udělala Zuzana Vlasatá s investigativním podcastem Akce olej. Zdá se přitom, že to matadorka české audiodokumentaristiky zase dokázala. Z nudně znějícího tématu „podvody na dani u obchodu s řepkovým olejem“ udělala napínavý true crime příběh. 

✨O pomýleném zveličování moci reklam Facebooku a Googlu píše Joseph Bernstein v Harper’s Magazine. Sleduje, kde se bere představa o moci vymývat mozky a sází při tom snad až moc direktů na všechny strany – proti výzkumníkům, médiím, big tech firmám – za přečtení ale rozhodně stojí. 

Ondřej Trhoň rozjel na Radiu Wave už pátou sérii rozhovorů se světovými intelektuály Otevřené hlavy. Letos si pozval třeba velkého teoretika vizuálních studií W. J. Mitchella, jehož slavné eseje Teorie obrazu vyšly i česky. Radost číst i poslouchat. 

✨O co jsme přišli, když už nevlastníme oblíbené desky, protože dávno posloucháme pouze přes cloud? V pocit ztráty probouzející eseji o konci sbírání odpovídá Kyle Chayka.

✨V Columbia Journalism Review vyšel poctivý ponor do fenoménu Teen Vogue, magazínu, který v posledních letech získal mnoho pozornosti svou nečekanou levicovostí. Co na to slavné šéfka „dospělého“ Vogue Anna Wintour

✨Nejspíš nejdůležitější práce antropologa Davida Graebera o historii dluhu existuje nejen jako knížka. Pro BBC její argumentaci převyprávěl i v krátkých epizodách Promises, promises – a takovýhle způsob výkladu se mi hodně pozdává. Když může zapálený akademik pracovat se svým hlasem, vmíchávat audioefekty, výsledkům bádání to přidává na závažnosti.

Štěpán Šanda dnes už pravidelně píšící přílohové sloupky pro Médiář poukazuje na podobnost mezi sociálními sítěmi a současnými hrami, kde se také odvádí neplacená práce.

✨Ad volby: na Twitter jsem naplival vlákno o ideologických rozporech budoucí vlády, z komentářů se mi pozdávaly některé momenty od Ondřeje Slačálka, z analýz to byly grafy o kroužkování od Kristíny Zákopčanové na iRozhlase


 


 

Memy Jakuba K. 

 


Internet Petera Bednára


Naše nová rubrika, kde vybranému člověku posíláme vždy sedm stejných anketních otázek o internetu, z nichž se každý vybere tři nejmilejší. Nad to přidáváme i něco málo otázek tzv. na míru.

Máme velkou radost, že nám jako první odpověděl čtenář Nedělní přílohy Peter Bednár. Peter je architekt, urbanista a taky letošní držitel Novinářské ceny v kategorii Cena za Solutions Journalism – žurnalistiku zaměřenou na řešení. Porotci ocenili článek Stavební normy. Silnice do horoucího pekla asfaltované dobrými úmysly, každý Peterův text na Finmagu ale stojí za klidně násobné přečtení: na město se díky nim začnete koukat opravdu jinak. Peter píše hlavně pro tištěný Finmag, v poslední době mu ale vyšly taky na Seznam Zprávách, kam napsal třeba vyčerpávající zdůvodnění pro zavedení třicítky ve velkých městech

Tady je anketa:

Pokud by existovalo něco jako guilty pleasure, což už samozřejmě není, co sem zařadíš ze své YouTube diety? 
České Bushcraft kanály. Bushcraft je něco jako vanlife pro trampy, autor vyrazí s absurdním množstvím výbavy a kamuflážového oblečení na výlet do krotké české přírody a natáčí tam haul videa o EXTREME SURVIVAL lopatkách a nožích. Je zajímavý sledovat radikalizaci témat, kanál začne recenzí kotlíků, pak ukáže jak se najíst ze žaludů a z toho plynule přejde k přípravám na apokalypsu. Někteří pijí moč. Skvělý je díl jak vyrabovat opuštěný byt (vypít vodu z bojleru a sníst sůl do myčky). Ty videa jsou nejlepším argumentem proti vyšší dostupnosti zbraní.

Jaký pracovní nástroj dostupný přes prohlížeč ti změnil život? 
Na všechno je nějaká drobnost, třeba Streetmix umožní okamžitě vyzkoušet návrhy ulic. Nejméně nahraditelné by byly Google maps. To že je celá planeta skoro kompletně v 3D mi přijde jako nedoceněný lidský počin. Je to velmi praktický k práci, sehnat tolik podkladů tak rychle by trvalo hrozně času. Přímý zážitek z místa to nenahradí, ale možnost se ihned podívat na kterékoliv místo přes streetview je k nezaplacení. Zábavný tip, v pro verzi Google Earth (je zadarmo) si změňte v nastavení měřítko budov a terénu na trojnásobek, třikrát vyšší budovy a třikrát větší terénní rozdíly vypadají velmi fotogenicky, hlavně v kopcovitých městech.

Co děláš na internetu, když jsi pod vlivem konopí? 
Vyplňuju volební kalkulačky a nakupuju nábytek.


Pokud bys měl dát elevator-pitch, proč je urbanismus a jeho současný stav v ČR superdůležitý politický téma, co bys řekl?
Budovy jsou na desítky až stovky let, ale urbanismus ve smyslu zorganizování a vzhledu krajiny je navždy. Ovlivňuje chování, ceny a provoz všeho ostatního, hrozně těžko se dělá dobře, omyly se nedají napravit a většinu toho co se dnes postaví nevytváří záměr, ale byrokratické banality. A nikdo s tím nic zásadního nedělá.

Chtěl bych vidět jak by vypadala předvolební kampaň zorganizovaná jen na tématu výstavby, bylo by tam něco pro každého. Nevím jestli to někdo zkoušel na státní úrovni, ale starostové s čitelným stavebním programem a možností ho prosadit ve volbách moc neprohrávají (Peter o volbách a výstavbě napsal pro Seznam Zprávy, pozn. NPI)

Pokud by existovalo něco jako digitální urbanistika, napadá tě na webu veřejný prostor, který funguje fakt dobře? 
Stránky kde se různým tématům detailně věnuje dost lidí, posty se dají dobře ukládat a dohledávat. Veřejný prostor bych tomu asi úplně neříkal, ale Reddit na to funguje dobře. Možná právě proto že to není veřejný prostor ale specializované kluby.

Existují způsoby, jakým komunikační technologie už dnes ovlivňují podobu měst?
V budovách a ve veřejných prostorech cíleně vznikají fotogenická místa. Třeba nové Manifesto na Knížecí je 3D instagramová kulisa. Design interiérů je velkým předpokladem úspěchu míst závislých na propagaci přes sociální sítě - i když pak všechno začne vypadat trochu stejně: airbnb byty, kavárny a obchody mají všechny podobné prvky.

Ale technologie jsou skvělé. Při cestě do cizího města hned víte jak přijet, kde se najíst, kam jít a nejít. Znalosti které by bez mobilu vyžadovaly roky života na místě jsou hned po ruce. Na nepředstavitelnost fungování měst bez mobilů je zajímavé se podívat na průvodce z 90. let. Nejspolehlivějších informací k letu, bydlení, restauracím a obchodům bylo jen pár v každé kategorii, v době vydání klidně deset let staré. Představa že na cestách mám být bez internetu a vnímat místo mi přijde nepraktická, s telefonem v ruce můžu být mnohem lepší turista, nebo obyvatel.

A co z teprve vznikajícího z fochu Internet of Things, autonomních aut, senzorů, rozšířené reality, cokoliv, podle tebe může fakt hodně překopat naše přemýšlení o městě?

Zatím jsem k většině těchto věcí skeptický, skoro nic se nepovedlo implementovat tak, aby to ihned nezestárlo, třeba dotykové obrazovky staré jen pár let vypadají směšně. I kritika kamer v ulicích mi přijde přehnaná, hlavně když při nějakém drobném problému zjistíte, že je nahrávka z nich je v podstatě k ničemu. Možná chci míň senzorů ale lepší kamery? Úspěch nových technologií ale vypadá logicky a nevyhnutelně až s odstupem, takže je nepravděpodobné, že všechno z toho co zatím nefunguje bude slepá cesta. Nejlíp funguje postupné zlepšování fyzických věcí - placení, příjezdy MHD, půjčování kol, uživatelské recenze míst. 

Dystopické varianty můžou technologií můžou nastat, ale tipoval bych ty nejblbější. Třeba autonomní auto bude mít problém se v centru hnout z místa, protože chodci si bez obav ze srážky budou chodit kde chtějí. Místo strategie sladění pěších s vozidly, nebo víc pěších zón spíš města zpanikaří a chodníky důsledně oplotí. 

Jedinou věc kterou klidně odsoudím ihned je létající auto. To že se ho povedlo sestrojit je skvělý mechanický počin. Ale přijde mi jako netrefené futuristické vize z minulosti, vezmete něco současného přesně tak jak to je a přidáte křídla. Pokud má osobní doprava létat, vůbec není nutné aby vypadala jako dnešní auto.

 



To je celé. Díky, že to čtete. Archiv všech vydání najdete na našem webu, kde máme taky tlačítko dovolující přihlášení pravidelného doručování. To doporučujeme vyplnit, pokud jste se dostali k Nedělní příloze náhodou a náhodou jste taky dočetli až sem.

Těšíme se zase za dva týdny & nezapomeňte, že světlo není opak tmy)

S láskou Jakub & Ondřej

O víkendu mě zaujalo slovo bafnout: neznamená totiž pouze někoho vylekat, ale taky něco vzít. "Bafni to a jdi," říká se minimálně u nás doma. Co u vás? A taky se mně líbí nové album od Tirzah.

tady nás můžete vykroužkovat z email listu, haha: unsubscribe from this list.
 






This email was sent to <<další články mně pošlete sem:>>
why did I get this?    unsubscribe from this list    update subscription preferences
Popovrchu · U Poutníka · Brno 602 00 · Czech Republic

Email Marketing Powered by Mailchimp